Kuřecí závitky se slaninou a sýrem

Závitky se u nás doma dělaly vždycky, když měl někdo narozeniny a nechtěl svíčkovou. Maminka je plnila jen sýrem a hořčicí a já jsem jako holka počítala, kolik jich zbyde na druhý den — obvykle žádný.

Když jsem je pak začala dělat sama, přicházela jsem ke stolu s pekáčem, ve kterém plavala žlutá louže a závitky byly vevnitř prázdné. Trvalo mi pár let, než jsem pochopila, že chyba nebyla v receptu, ale ve třech centimetrech volného okraje.

Slanina drží celý závitek pohromadě

Když čekám návštěvu, sáhnu po tomhle receptu nejčastěji. Slanina tu totiž není kvůli ozdobě. Je to obal, který závitek stáhne, a zároveň tuk, který kuřecí prso zevnitř mastí, aby nevyschlo. Kupuju proto anglickou slaninu krájenou natenko, ne silné plátky z bůčku — ty se za půl hodiny nestihnou vypéct a zůstanou bílé a gumové.

Plátky obtáčím kolem závitku tak, aby se překrývaly asi o centimetr, a poslední konec dávám dolů. Váhou masa se během pečení přilepí a nemusíte nic špendlit. Když je slanina krátká, dejte na jeden závitek raději tři kratší plátky než dva natažené.

Solit takový závitek zvenku už není potřeba. Slanina i sýr si svoje přinesou a já sama sůl dávám jen dovnitř na maso, a to střídmě.

Sýr, který zůstane uvnitř

V tomhle je celá věda. Sýr uteče vždycky, když se dotýká okraje — tak ho tam nedávejte. Nechte kolem dokola volné tři centimetry masa a plátek sýra raději složte na půl, než abyste ho rozprostírali až ke krajům.

Nejlíp se chová eidam nebo středně zralá gouda, klidně i uzený sýr. Tavené sýry se rozpustí na vodu a vytečou i z dobře srolovaného závitku. Když mám čas, dám nakrájený sýr na dvacet minut do mrazáku — studený se rozpouští pomaleji a stihne se roztéct až ve chvíli, kdy je maso hotové a slanina zatažená.

Stejnou logikou se řídí i zapečená kuřecí prsa se šunkou a sýrem, jen se tam nic neroluje. Pokud vás plnění masa baví, mrkněte i na španělského ptáčka — ten se sice dělá z hovězího, ale rolování je totéž a náplň je slaná úplně jinak.

Naklepat, ale s citem

Prso rozkrojím vodorovně na dva plátky a ty pak přes fólii rozklepu na tloušťku zhruba půl centimetru. Tluču plochou stranou paličky a od středu ven — ozubená strana udělá v kuřecím mase díry, kterými sýr uteče.

Plátek má vyjít jako obdélník, ne jako mapa. Když se někde vytvoří tenké místo nebo trhlina, přiložte na ni malý kousek masa z ořezu a přiklepněte ho paličkou; spojí se překvapivě dobře. Pár prvních závitků mi trvalo dlouho, dnes mám čtyři hotové za deset minut.

Nejdřív pánev, potom trouba

Závitky nikdy nedávám rovnou do trouby. Nejprve je na rozpálené pánvi opeču ze všech stran, aby se slanina zatáhla a chytila barvu — v troubě by z bledé slaniny nikdy nebyla křupavá. Trvá to čtyři minuty a je to nejdůležitější krok celého postupu.

Teprve pak jdou do pekáče, podliju je vývarem a nechám je pod pokličkou dojít. Kdo chce z výpeku hustší omáčku, může ji na konci zjemnit smetanou nebo zahustit — pár způsobů bez hrudek mám sepsaných u toho, jak zahustit omáčku.

Příloha a něco kyselého

K závitkům patří brambora v jakékoli podobě, protože šťáva z pekáče si o ni říká. Nejčastěji dělám opečené brambory, které v pekáči nabídnou i něco křupavého. Rýže se hodí taky, ale kaše je podle mě zbytečně měkká vedle měkkého masa.

A na stůl vždycky dávám něco kyselého — kyselou okurku nakrájenou na čtvrtky nebo lžíci brusinek. Slanina se sýrem je dohromady těžké spojení a kyselost ho srovná.

Varianty, které doma dělám

Jak recept uchovat

V lednici vydrží závitky v uzavřené nádobě 3 dny, šťávu skladujte zvlášť. Ohřívejte je v troubě na 160 °C asi 15 minut přiklopené, jinak slanina změkne a maso vyschne. Zamrazit se dají hotové upečené závitky, vydrží 2 měsíce, ale sýr je po rozmrazení gumovější. Syrové srolované závitky do mrazáku raději nedávám — slanina po rozmrazení pouští vodu a v pánvi se pak nezatáhne.

Časté otázky

Uložit

Uložte si recept

Přišpendlete si ho na Pinterest, ať ho příště najdete hned. Obrázek je připravený na svislou nástěnku.

Uložit na Pinterest